Pole jakkoliv úrodné, přece bez obdělání úrodu přinášet nemůže.
M.T. Cicero

Památky navštívené 1. den - 28.4.2006 - 2. ČÁST

3. října 2007 v 20:03 | tartaruga |  Francie - Paříž - 2006
Louvre
O založení Louvre se doslýcháme již v roce 1200, kdy Filip Augusto dal postavit pevnost v blízkosti řeky, za účelem obrany: ta zabírala víceméně jednu čtvrtinu dnešní Cour Carrée. V té době ještě nebyl sídlem krále, za svými mohutnými hradbami uchovávala královský poklad a archívy. Ve 14. Století Karel V., zvaný Moudrá, ji upravil na lépe obyvatelnou a přeměnil ji na svoji královskou residenci, mimo jiné dal postavit slavnou Librairie za což si zaslouží toto pojmenování, kterým se proslavil a vešel do dějin. Po jeho královském období v Louvre nebydleli králové až do roku 1546, kdy František I. pověřil architekta Piera Lescota úpravou na lépe obyvatelný a přizpůsobený novému renesančnímu vkusu. Z tohoto důvodu dal zbořit starou pevnost a na jejích základech dal postavit nový palác. Stavební práce pokračovali i za vlády Jindřicha II. a to stále pod vedením Lescota, který pro sochařská díla využil spolupráce Jeana Goujona. Po smrti Jindřicha II., který zemřel v jednom zápase, vdova Kateřina de´Medici pověřila Philiberta Delorme postavením paláce Tuilerie a připojením tohoto paláce k Louvre pomocí dlouhého křídla,které se prodlužovalo směrem k Seině. Práce byly přerušeny smrtí Delorma, ale znovu začaty a taky ukončeny za vlády Jindřicha IV., který dal postavit Pavilon de Flore. I za Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. pokračovalo neustálé rozšiřování a zvětšování budovy, jak ukončením Cour Carrée, který se stal pro svoji bohatou sochařskou dekoraci nejvzácnější částí tzv. Starého Louvre, tak i konstrukcí východního průčelí s Colonnáde. Když se královský dvůr v roce 1682 přemístil do Versailles,práce byly téměř zastaveny a palác byl tak zanedbán, že v roce 1750 měla být tato "zřícenina" dokonce zbourána. Můžeme říct, že byl zachráněn ženami pařížských trhů, které 6.10.1789 šly do Versailles a znovu přivedly krále se svým dvorem do Paříže. Po rozbouřeném revolučním období byly znovu započaty práce za Napoleona. Architekti Percier a Fontaine postavili severní křídlo, které bylo ukončeno v roce 1852 Napoleonem III., jež se rozhodl dokončit Louvre. Požárem a zničením Tuilerie v květnu roku 1871, Louvre nabyl podoby, v jaké ho můžeme vidět i dnes. Po ztrátě velké části důležité sbírky z Librairie Karla Moudrého, František I. začal v 15. století shromažďovat uměleckou sbírku, první z těch, která se měla stát jednou z nejdůležitějších sbírek na celém světě. Ta se později zvětšila, jak za vlády Ludvíka XIII., tak i za Ludvíka XIV. Po smrti tohoto posledního, Louvre pravidelně hostil malířské a sochařské výstavy. 10.8.1793 byla galerie otevřena veřejnosti a tak se konečně stane muzeem. Od tohoto momentu se počet uměleckých děl stále zvětšoval a velkou zásluhu na tom měl Napoleon I., který požadoval určitý příspěvek, v uměleckých dílech, od národů jim dobytých. Kusy uměleckých děl, obsažených v katalogu muzea, dosahují dnes počtu 400 000a jsou rozděleny do různých úseků, od egyptských, řeckých a římských starobylostí, do těch východních, od středověkého sochařství do toto moderního, od uměleckých předmětů až po obrovské malířské sbírky. "Le Grand Louvre" - A tak se nám představuje "Grand Louvre" potom, co byly ukončeny práce na jeho přebudování. Realizace tohoto projektu byla započata v roce 1981 na základě rozhodnutí presidenta republiky Mitterranda, který chtěl navrátit paláci svou původní funkci muzea,především přemístěním Ministerstva financí do Bercy, neboť zabíralo Pavilón Flory. Trait-d´union, nacházející se mezi novými sály a povrchem, je průhledná skleněná pyramida lehké struktury, po jejích bocích jsou další dvě o mnohem menší. Autorem tohoto odvážného návrhu je americký architekt čínského původu Ieoh Ming Pei.
Saint -Germain -L´Auxerrois (Radnice 1. okrsku)
Před východním průčelím Louvre se otvírá malé náměstí, dominované symetrickým průčelím Marie (neboli radnice 1. okrsku). Arrondissement z roku 1859 a průčelí kostela St. Germain l´Auxerrois, odděleny mezi sebou vysokou zvonicí, postavenou ve vrcholně neo-gotickém slohu v roce 1860. Byla také zvaná "Grand Paroisse", což znamená Velká farnost. Neboť ve 14. století byla královskou kaplí v Louvre Saint Germain -l´Auxerrois stojí na místě bývalé kaple merovejského období. Stavba byla započata ve 12. století a pokračovala až do 16. století. Hluboké podloubí v průčelí, postaveno v letech 1435 - 1439 v gotickém slohu, má pět odlišných arkád, jejíž pilíře jsou obohaceny sochami. Jiné sochy, představující světce a krále, se nacházejí na třech širokých portálech. V horní části můžeme vidět růžicové okno převýšeno nosem a zvonicí, postavenou v 11. století. Každému, kdo vstoupí do interiéru kostela, se nabízí velkolepá podívaná: pět chrámových lodí,odděleny pilíři, transept a chór. Najdeme zde mnoho uměleckých děl, mezi kterými si zaslouží zvláštní pozornost královská terasa, kterou F. Mercier vyřezal do dřeva v roce 1682. Dále pak barevná dřevěná socha představující sv. Germana, zatímco socha sv. Vincence je kamenná, ale i ta oživena teplými barvami. Obě dvě sochy byly vytvořeny v 15. století.
Kostel Saint - Eustache
Tento kostel s gotickým půdorysem a renesanční výzdobou patří k nejkrásnějším v Paříži. Masivní interiér byl navržen podle katedrály Notre-Dame. Má pět lodí, kaple a věnec chórových kaplí. Stavba kostela trvala 105 let (1532 - 1637) a v jeho impozantních obloucích, pilířích a sloupech se odráží tehdy již vzkvétající renesance. Na pilíře v gotickém stylu byly osazeny renesanční sloupy. Stavba je sto metrů dlouhá, 44 metry široká a stropní klenba je ve výšce 34 metrů. Okna chóru představují apoštoly, církevní otce a sv. Eustacha. První uvedení svého Te deum zde dirigoval skladatel Hector Berlioz. Na zdejší varhany hrál v l. 1866 - 1876 Franz Liszt. Kostel byl svědkem mnoha významných ceremonií: byli tu pokřtěni kardinál Richelieu a markýza de Pompadour a pohřbeni také bajkář La Fontaine, J. B. de Colbert, ministerský předseda Ludvíka XIV., dramatik Moliére a spisovatel a politik H. G. de Mirabeau. Na hřbitově byla rovněž pohřbena Mozartova matka, která zemřela, když doprovázela syna do Paříže. Před kostelem se nachází plastika hlavy l´Ecoute od Henriho de Miller.
Notre Dame
Stavba je považována za nejkrásnější ukázku středověkého stavitelství ve městě. Stojí na místě, které 2 000 let slouží náboženským kultům. Původně zde stála gallo-římská svatyně, později raně křesťanská bazilika a románský kostel. Pařížský biskup Maurice de Sully se rozhodl vybudovat katedrálu hodnou významu města. Stavba začala již v r. 1163 a podle původních plánů byla z největší části dokončena kolem r. 1345. Toto dílo je významným mezníkem ve vývoji francouzské gotické architektury, posledním z raně gotických církevních staveb. Ještě před svým dokončením se katedrála stávala místem důležitých náboženských a politických událostí: r. 1302 sem Filip Sličný svolal první generální stavy. Probíhaly tu korunovace králů, byl zde zahájen rehabilitační proces Jany z Arku (r. 1455); katedrála byla také r. 1572 svědkem zvláštní svatby Markéty z Valois, která sama stála před oltářem, zatímco její ženich, hugenot Jindřich Navarrský, musel zůstat ve dveřích. V době Velké francouzské revoluce byla Notre-Dame místem kultu Rozumu a později kultu Nejvyšší bytosti. 2. 12. 1804 tu papež Pius VII. korunoval Napoleona Bonaparta na císaře. V následujících letech začala špatně udržovaná stavba chátrat; výsledkem romantického hnutí a zejména ohlasu na slavný román V. Huga Chrám Matky Boží v Paříži (1831) bylo rozhodnutí červencové monarchie katedrálu rekonstruovat. Generální rekonstrukce proběhla v l. 1841 - 1864 pod vedením architekta Viollet-le-Duca. Katedrála má stále významné místo v životě hlavního města, dodnes se zde píší dějiny Paříže: 26. 8. 1944 tu zaznělo působivé Te Deum, po smrti prezidenta Charlese de Gaulla se tu sloužila zádušní mše a působivým zážitkem byla též slavnostní mše, kterou sloužil papež Jan Pavel II. 31. 5. 1980 při příležitosti návštěvy Francie. V jižním křídle transeptu je pozoruhodný portál sv. Štěpána, po sochařské stránce nejbohatší katedrální portál. Tympanon zobrazuje život a ukamenování arcijáhna Štěpána. Kromě reliéfů evokujících městský a univerzitní život ve 13. stol. pocházejí sochy z 19. stol. Při severní straně katedrály se původně nacházela kanovnická kvadratura, do které ústilo severní rameno příčné lodi (transeptu), dodnes zachované s nádhernou gotickou růžicí (13 m v průměru) a s bohatou skulpturální výzdobou: tympanon se scénami ze života Panny Marie, příběh jáhna Teofila a Panna Marie s dítětem, skvostná ukázka vrcholného gotického sochařství z druhé poloviny 13. stol. Zajímavé srovnání se vnucuje se sochou Panny Marie z portálu sv. Anny. Obě věže hlavního průčelí (69 m) jsou přístupné pro návštěvníky a umožňují tak prohlídku některých slavných soch a chrličů, horních partií kostela a střechy. Jižní věž nese známého Emmanuela, 13 t těžký zvon s mimořádně krásným zvukem. Původní gotický byl přetaven v 16. stol. Podle legendy bohaté pařížské dámy vhazovaly do roztaveného bronzu stříbrné a zlaté šperky, což prý je příčinou jeho vzácné zvukové čistoty. Notre-Dame je pětilodní bazilika s krátkou příčnou lodí (o rozměrech 130 x 48 m a výšce 35 m), s tříportálovým průčelím a dvěma věžemi (výška 69 m). Hlavní fasáda s vchodem do katedrály je obrácena na prostranství Place de Parvis a je zdobena třemi portály o nestejné výšce a šířce. Nad nimi je galerie s postavami 28 biblických králů a ještě výše je rozetové okno. Nad rozetou s barevnými skly ze 13. stol. je velká sloupová galerie, nad ní chrliči. Zleva doprava to jsou:
Portál Panny Marie
se skupinami soch představujícími rodokmen Matky Boží, proroky věštícími slavný osud matky Ježíše Krista. Smrt Panny a Korunování. V 19. stol. přibyly sochy sv. Štěpána, Diviše a Jana Křtitele. Dolní část portálu je zajímavá svými reliéfy zemědělských prací, vážícími se k měsícům kalendářního r. a znamením zvěrokruhu. - vyřezávané lůžko Panny Marie, přála si jít do nebe za synem, u lůžka andělé, kteří ji vzali do nebe - Panna Marie - jediná smrtelná bytost, která nestala před Posledním soudem
Portál Posledního soudu
obsahuje sochařské výjevy s Kristem Nejvyšším soudcem, s Vážením duší, s Orodováním Matky Boží a sv. Jana za hříšníky, dále pak scény ze života zatracenců v pekle a vyvolených v ráji. Hlavní restaurátor Viollet-le-Duc pak připojil v 19. stol. postavy 12 apoštolů a medailónky s podobenstvím o moudrých a bláhových pannách a s personifikací ctností a neřestí. Archanděl Michael drží váhy a ďábel se marně snaží ovlivnit výsledek vážení.
Portál sv. Anny
má nejstarší zachovalou sochařskou výzdobu z konce 12. stol. Trůnící Madona s dítětem je svým pojetím stále ještě spíše románskou nepřístupnou Matkou Boží než graciézní, milostnou a milující Pannou Marií, jak je možno porovnat i s díly ze 13. stol. uvnitř i vně kostela. Je obklopena klečícími postavami biskupa Maurice de Sully a králem Ludvíkem VII. Mladým, kteří zasvěcují kostel Panně Marii. Další ikonografickou náplní tohoto portálu je život Matky Boží a jejích rodičů, sv. Anny a sv. Jáchyma. Centrální pilíř nese sochu sv. Marcela, pařížského biskupa žijícího v 5. stol., též ve výrazně románském pojetí. Z 19. stol. pocházejí skulptury sv. Diviše a Štěpána, Vítězící církve a Poražené synagógy.
Interiér
Uvnitř katedrály se nachází vzácný soubor středověkých vitráží, především severní a jižní růžice se scénami ze Starého zákona s monumentálním Trůnícím Kristem. V příčné lodi pak lze vidět slavnou sochu Panny Marie nazývanou Notre-Dame de Paris, kůr je vyzdoben 114 kostelními lavicemi s řezbami z počátku 17. stol. Kamenná přepážka, která obklopuje kněžiště, si zachovala část své sochařské výzdoby ze 14. stol. V bývalé sakristii se nachází Trésor - klenotnice.
Place du Parvis (náměstí Parvis)
Rozkládá se před katedrálou - vzniklo se sochou Karla Velikého, v 19. stol. po stržení původních budov špitálu. Odtud je vchod do Crypte archéologique, kde je možno spatřit zbytky a základy mnoha staveb ze 3. - 19. stol., které na tomto místě stály (gallo-římské lázně, pozůstatky opevnění a základy několika středověkých domů, nejstaršího sirotčince).
Pont Notre-Dame
Odpovídá na druhé straně ostrova Malému mostu; původně se v římském období nazýval Velký. Za nájezdů Normanů byl zničen a obnoven v r. 1413. Byl to první pařížský most, který dostal své jméno oficiálně a budovy, které se na něm nacházely byly jako první očíslovány. Most se r. 1499 zřítil a po jeho rekonstrukci na něm byly postaveny stejné domy. Vzhledem k tomu, že tudy vedla cesta králů při slavnostním vjezdu do Paříže, byly fasády domů bohatě zdobeny. Známý je zejména vývěsní štít, který v 18. stol. maloval Watteau pro obchodníka s obrazy Gersainta.
Pantheon
Zde stál chrám Sv. Jenovéfy, patronky Paříže. Nynější objekt byl vystavěn v l. 1757 - 1789 Soufflotem na objednávku Ludvíka XV. Tato stavba byla plánována na místě rozpadajícího se opatského kostela sv. Ženevievy. Pantheon je první velkou klasicistní stavbou v Paříži, který se znovu pokusil oživit jednoduchost a monumentálnost architektury klasické antiky. Je kombinací prvků antických a byzantských. Nad středem ční 117 metrů vysoká kopule s ochozem, odkud je výhled. V r. 1791 byl přeměněn v mauzoleum zasloužilých osob. V průčelí je alegorický reliéf z r. 1831 a také nápis "Velkým mužům vděčná vlast". Kopule byla z podnětu Napoleona I. vyzdobena freskou "Nanebevzetí sv. Jenovéfy". Uvnitř jsou na sloupech jména bojovníků padlých za svobodu v červencové revoluci v r. 1830, fresky ze života svatých a z dějin Francie. Uvnitř jsou pohřbeni slavné osobnosti Francie: Mirabeau, Voltaire, Rousseau, Victor Hugo, Emile Zola, matemtaik Monge a Jean Moulin, stavitel Souflot, Jaures a také Marie Currie-Sklodovská.
Luxemburgské zahrady
Jeden z nejhezčích a nejcharakterističtějších znaků Paříže, tohoto města s mnoha rozdílnými pohledy, je pravděpodobně ta, že vedle cest přeplněných dopravním ruchem, lidmi a hlukem jsou skryty nemyslitelně zelené a klidné kouty, oázy míru, v kterých se nám zdá, že se zastavil čas. Jedním z těchto místo, v kterých se uklidní náš duch, jsou Jardin du Luxemburg, rozlehlý park každodenně oživen mládeži a studenty, kteří v blízké městské čtvrti Latino. V lesíčcích, které se rozléhají na této obrovské ploše, se nacházejí fontány, sochařská díla a dokonce i hřiště. Krásná je sochařská série představující královny Francie a význačné ženy, nacházející se podél parkových teras. Na konci jednoho kanálu na východním boku Luxemburgského paláce byla postavena nádherná Fontána medici, která je orámována zelení ze všech stran a byla přisouzena umělci Salomonu de Brosse. Ve středovém výklenku je představen Polyphemus, který přistihne Galateu s pastýřem Aci. Toto dílo z roku 1863 bylo provedeno Ottinem. Zatímco na zadní straně můžeme vidět basreliéf Aloise z roku 1806, zobrazující Ledu s labutí. Uvnitř Luxemburgských zahrad je Luxemburgský palác.
Luxemburgský palác
Po smrti svého manžela Jindřicha IV. již nechtěla Marie Medicejská bydlet v Louvre a rozhodla se vystavět palác, který by jí připomínal bývalé toskánské obydlí. R. 1612 koupila pozemek od vévody Francoise de Luxembourg, na němž začal o tři roky později S. de Brosse budovat palác inspirovaný palácem Pitti ve Florencii. O vnitřní výzdobu se postaral Rubens, který namaloval 24 obrazů popisujících názorně život královnin. Tato díla dnes tvoří samostatnou sbírku v Louvru. Královna se však dlouho z paláce neradovala. Stavěla se do opozice proti politice kardinála Richelieu a r. 1630 naléhala na svého syna Ludvíka XIII., aby kardinála odvolal. Avšak Richelieu vyšel z této potyčky vítězně, Marie Medicejská byla uvězněna v Kolíně nad Rýnem, kde v r. 1642 zemřela. Král se odstěhoval do Versailles a palác začal chátral. Královské rodině patřil až do Velké francouzské revoluce. Dnes je Lucemburský palác sídlem Senátu francouzského parlamentu. Jeho předseda přejímá zodpovědnost a funkce šéfa státu v době dovolené francouzského prezidenta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peta | E-mail | 10. února 2008 v 11:31 | Reagovat

Diky moc my to pomohlo.

2 brides dresses | E-mail | Web | 12. ledna 2013 v 0:28 | Reagovat

Wow C now thats perspective! I think we often react in agreement or disagreement because of our emotions, but hearing another side, passionately presented, really makes us think!
http://www.isdress.org

3 SergiooH | E-mail | 16. ledna 2017 v 20:31 | Reagovat

I found this page on 13th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama