Pole jakkoliv úrodné, přece bez obdělání úrodu přinášet nemůže.
M.T. Cicero

Památky navštívené 3. den - 30.4.2006

30. září 2007 v 19:41 | tartaruga |  Francie - Paříž - 2006
Památky navštívené 3. den 30.4.2006
Eiffelova věž
Eiffelova věž (Tour Eiffel) je 300 metrů vysoká železná rozhledna, symbol Paříže. Byla postavena v r. 1889 podle projektu A. G. Eiffela k příležitosti Světové výstavy v Paříži v r. 1890 a musel čelit ostrým výpadům estetiků 19. st. Guy de Maupassant ji nazval "černým, obludným továrním komínem a ďábelským podnikem kotláře, posedlého velikášstvím". Dominantou Paříže měla být pouze dočasně. Až do r. 1931 byla nejvyšší stavbou na světě. Při stavění televizní kabiny na vrcholu se celá věž zvýšila o 7 metrů. Bylo na ní třeba15 000 ocelových dílců a 2.5 mil. nýtů. Celková hmotnost byla 7 500 tun. Vzhledem k tomu, že v průběhu desetiletí nikdy nevyměňovali jednotlivé konstrukční části, ale vždy vrstvili jen nové vrstvy betonu, hmotnost se nakonec zvýšila na 11 000 tun. V průběhu rekonstrukce opět odmontovali 1500 betonových dílů a nahradili je ocelovými deskami. Věž má tři patra, 1. ve výšce 57 m, kam vede 345 schodů, 2. ve výšce 125 m, kam vede 359 schodů, a 3. ve výšce 274 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do 1. a 2. patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší. Z 2. patra pak vede výtah do 3. patra. Oscilace vrcholu při silném větru je 12 cm, výška může kolísat až o 15 cm. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 km. Pod rozhlednou je busta A. G. Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle jako ocenění práce G.Eiffela. Eiffelova věž inspirovala mnohé odvážlivce k šíleným kouskům. V r. 1912 se pařížský krejčí Reichelt rozhodl slétnout z věže pouze v plášti nahrazujícím křídla. Vrhl se vstříc smrti před davem diváků. Denně navštíví Eiffelovu věž až 5.000 návštěvníků.
Vysoká vojenská škola
Vysoká vojenská škola je na Martových polích. Je to nejkrásnější stavba 18. st. ve městě, protože Ludvík XV. chtěl, aby se stavba svou krásou vyrovnala Invalidovně. Byla vystavěna za krále Ludvíka XV. ve dvou etapách v l. 1759 - 1792 podle plánů Jacquese-Angle Gabriela, za podpory Madame Pompadour pro výchovu důstojníků z řad chudých šlechticů, později pro všechny vrstvy. Problém ale představovalo financování stavby, proto byla uspořádána loterie a na karetní hry byla uvalena daň. Školu navštěvoval v 15 letech i Napoleon Bonaoparte. Když byl mladý poručík propuštěn z důstojnické služby, napsali mu do hodnocení jeho představitelé "Za příznivých okolností to může dotáhnout daleko". Využil tedy příznivých okolností a jako Napoleon I. se stal prvním francouzským císařem. Centrální budova je v průčelí zdobena 8 korintskými sloupy přes dvě patra vysokými a alegorickými výjevy.
Invalidovna
Monumentální komplex staveb z l. 1671-1676 dal postavit král Ludvík XIV. pro 7000 válečných invalidů a veteránů bez domova, z nichž mnozí byli odkázáni na žebrotu. Stavbu navrhl Libéral Bruand a v r. 1676 ji dokončil Jules Hardouin-Mansart. Kdysi zde bydlelo téměř 6000 vojáků, dnes je jich méně než stovka. Harmonické klasicistní průčelí, mistrovské dílo francouzské architektury 17..st., je jednou z nejpůsobivějších památek Paříže. Později byl do komplexu začleněn Dóm s pozlacenou kopulí, který sloužil Ludvíkovi XIV. jako soukromá kaple. Součástí komplexu je také Musée de l´Ordre de la Libération, které bylo založeno na počest hrdinských činů vojáků ve 2. st. válce, kterým velel generál de Gaule. Od úmyslu pohřbít v Dómu invalidů královskou rodinu bylo upuštěno a stavba se stala pomníkem bourbonské slávy. Pod kopulí vysokou 105 metrů byla dodatečně prohloubena kruhovitá krypta, ve které je na zeleném granitovém podstavci sarkofág s ostatky císaře Napoleona I., přivezenými slavnostně r. 1840 z ostrova Sv. Heleny. Dvanáct velkých bohyň vítězství, které stojí okolo krypty, symbolizují dvanáct vítězných polních tažení Napoleona v l. 1797 - 1815. Od r. 1969 je ve výklenku krypty hrob jediného legitimního Napoleonova syna Napoleona II., Orlíka, vévody z Reichstadtu, římského krále, jehož ostatky byly převezeny z Vídně v r. 1940. Orlík zemřel ve věku 21 let právě ve Vídni v r. 1832. V bočních kaplích jsou náhrobky jeho bratrů a slavných maršálů. Jsou zde pohřbeni Jerome Bonaparte, král Westfálský, bratr Napoleona, maršál von Turenne, padl v r. 1675 u Sasbachu; generál Bertrand, Napoleonův polní maršál na ostrově Sv. Heleny; Joseph Bonaparte, španělský král, nejstarší bratr císaře; odpočívá zde i maršál Foch, velitel spojeneckých vojsk v 1. sv. válce. Je zde také pomník Sébastiana le Pestre de Vaubana, architekta Ludvíka XIV. a je zde uloženo jeho srdce. Kostel sv. Ludvíka, známý jako "kostel vojáků", byl postaven v l. 1679 - 1708 Julesem Hardouinem-Mansartem. Strohý, dobře vyvážený kostel má půdorys řeckého kříže. Na varhanách v kostele se v r. 1873 poprvé hrálo Berliozovo Requiem. V kostele Sv. Ludvíka uchovávají ukořistěné prapory nepřátelských vojsk. V bočních křídlech paláce je Vojenské muzeum. Patří k nejobsáhlejším muzeím vojenské historie na světě. Exponáty pokrývají epochu od doby kamenné až po konec 2. sv. války. Jsou umístěny ve dvou galeriích, nacházejících se po obou stranách velkolepého nádvoří Invalidovny. Při vchodu do zahrad před severním průčelím Invalidovny stojí dva německé tanky, ukořistěné ve 2. sv. válce. Je zde rovněž řada bronzových kanónů ze 17. a 18. st., 18 kusů patřících do triumfální baterie, které se používají jen při zvláštních příležitostech. Z této strany je hlavní fasáda dlouhá 196 metrů, má čtyři řady oken a monumentální vstupní portál s reliéfem představujícím Ludvíka XIV. s Moudrostí a Právem.
Seina
Seina (v originále Seine) je řeka v severní Francii, která je 775 km dlouhá. Název pochází z latinského slova Sequana, které vzniklo z galského slova Sicauna. Pramenná oblast řeky se nachází v oblasti náhorní planiny Langers poblíž města Dijon. Od místa pramenu teče směrem severozápadním k Paříži, kterou protéká. Řeka stí ve francouzském městě La Havre do kanálu La Manche. Část řeky mezi Paříží a ústím je splavný pro námořní dopravu. Oceánské lodě se mohou dostat nejdále do města Rouen, které je 120 km od moře a kde se musí náklad překládat na menší plavidla a nebo na železnici. Ve městě Rouen je také ještě znatelněji znát příliv a odliv, na což reaguje i přizpůsobení kanalizační sítě.
Moulin Rouge
Jak Montaparnasse, tak především i Montmartre byl a je i v dnešní době nejmalebnější a nejzajímavější městskou čtvrtí Paříže. Rozprostírá se na vápenitém kopci vysokém 130 metrů, kde byl podle legendy v roce 272 popraven sv. Dionigi, první biskup Paříže. Z toho bylo pravděpodobně odvozeno její jméno: v minulosti byla zvána "mons Martyrum" a později získala dnešní pojmenování. V průběhu 19. století se stane Montmartre středem atrakce pro všechny umělce, dle kterých bohémský život znamenal především svobodný volný život, zabývat se svým vlastním uměním, které bylo pro ně hlavním smyslem života, a odmítat jakékoliv schéma a jakékoliv pravidla, která jim byla uložena od vnějšího světa. Každý malíř, od nejslavnějšího po toho méně slavného, zanechal v Montmartre nějakou stopu svého života a umění. Na úpatí kopce ("butte Montmartre") je Place Blanche, které je dominováno dlouhými rameny větrného mlýna Moulin Rouge, který byl založen v roce 1889 a poznal umění malířů jako byli Valentin le Désossé,Jane Avril a La Goulue. Tento kabaret, na jehož jevišti se zrodil známý tanec zvaný "can-can", je přímo vázán na vzpomínku malíře Toulouse- Lautrece, který zde trávil noci se svým štětcem v ruce a tak ve svých dílech zastihl nejzvláštnější a nejcharakterističtější zjevy a momenty, ty nejlidštější a nejpravdivější nočního života kabaretů a divadel. Ty osobnosti, které žili uměním, ale kteří byli z umění vyloučeni, najdou právě zde jejich oficiální "zasvěcení" a jejich umění bude konečně uznáno. Navždy zvěčněni na plakátech Toulouse- Lautrece, kde úspěšně dosáhnou sláv a proslulosti, které na jevišti MoulinRouge bohužel nikdy nenašli.
Sacré - Cœur
Tento vznešený palác, na vrcholku kopce Montmartre, byl postaven v roce 1876 zásluhou národní subskripce a vysvěcen v roce 1919. Jeho architekti (Abadie a Magne patří mezi ty nejlepší) ho chtěli postavit ve zvláštním slohu a toho dosáhli smíšením románského a byzantského slohu. A jak můžeme vidět, čtyři malé kopule, ale i ta hlavní a největší, která je umístěna na struktuře válcovité formy, jsou typicky orientálního slohu. Čtyřhranná zvonice, nacházející se v zadní části, je vysoká 84 metrů a obsahuje slavný "Savoyarde" , tj. zvon patřící mezi ty největší na světě, neboť váží 19 tun. Vznešené schodiště nás zavede až k průčelí kostela, kterému předchází podloubí se třemi arkádami. Nad ním byly umístěny dvě jezdecké sochy, představující dvě velmi oblíbené postavy francouzské historie, krále Ludvíka, zvaný Svatý, a Jany z Arku. Interiér tohoto kostela, pro svoji neuvěřitelně a přepychově vypracovanou výtvarnou, malířskou a mozaikovou dekoraci, ztratil svoji vlastní architektonickou strukturu. Z interiéru můžeme sejít do podzemní krypty, ale i vystoupit na vrcholek kopule, odkud můžeme obdivovat rozhled na město a jeho okolí. Jestliže pak chceme obdivovat samotnou obrovskou stavbu tohoto kostela, stačí abychom sešli na Place St. Pierre, jak pohodlnou lanovou dráhou, tak i po schodišti. Můžeme však namítnout, že jeho architektonický sloh, jeho samotná barva, ale i jeho velkolepost je téměř "drsná", protože vytváří příliš velký kontrast s šedou patinou jiných monumentálních budov, kterou získaly v průběhu dlouhých let. Avšak vložení Sacré - Cœur do pařížské krajiny, které bylo již definitivně přijato, bylo pravděpodobně možné za pomoci tohoto kontrastu, který tak hodnotí, jak tento, tak i jiné monumenty, vyzdvihnutím jejich historické a umělecké hodnoty.
Remeš
Katedrála Notre Dame v Remeši vznikla na žádost remešského arcibiskupa zbudovat katedrálu, která by odpovídala významu události korunovací francouzských králů. Po požáru v roce 1210 za vlády krále Filipa II. byla započata stavba. Korunovace Ludvíka VIII. (1223) a Ludvíka IX. - svatého (1226) se konaly uprostřed staveniště. Nová stavba se vyznačuje nejvyšší dosažitelnou jednotou. Katedrála v Remeši je nesporně mistrovské dílo francouzské vrcholné gotiky. Zvláštností této katedrály je nejen její účel jako místo pro korunovaci, ale i její sochařská výzdoba, která je rozšířena až na vnitřní stranu západního portálu. V sochařské tvorbě se projevuje politický význam hodnostářů, kteří ji využívali. Stavitelé při stavbě v Remeši využili vzor z Chartres, až na některé obohacující detaily z místní tradice. Sochařská práce byla ve středověku plně ve službách náboženské ideje, jako didaktický prostředek a současně liturgická potřeba. Tesání a řezání soch, s výjimkou pro využití pro výzdobu architektury interiérů i exteriérů, se ve středověku dělá v závislosti na liturgických potřebách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vítek Loskot | E-mail | 14. dubna 2014 v 14:54 | Reagovat

já jsem kretén.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama