Pole jakkoliv úrodné, přece bez obdělání úrodu přinášet nemůže.
M.T. Cicero

Kožatky

30. srpna 2007 v 18:08 | tartaruga
Kožatky

     Kožatka je nejvzácnější a největší ze všech mořských želv. Vzhledem k tomu, že tráví celý život v oceánech, především v oblastech, kde je moře teplé a hluboké, ví se o místech jejího výskytu relativně málo. Vědci mají k dispozici poměrně hodně údajů pouze o době, kdy vylézá na břeh, aby nakladla vajíčka.

   
    Kožatka je mořská želva a současně největší želva na světě. je jedním z největších plazů žijících v současnosti (soupeří o prvenství pouze s mořským krokodýlem). Může dorůst maximální délky téměř tří metrů a dosáhnout hmotnosti až 800 kg.
     Narozdíl od ostatních želv, které mají tvrdý rohovitý krunýř pokrývající tělo, kožatka má stovky nepravidelných kostěných destiček, které jsou pokryté tlustou měkkou kůží. Tato kůže je široká u hlavy a sbíhá se do špičky u konce ocasu. Na hřbetě tvoří několik řad drsných podélných "výběžků".
     Přední končetiny - ploutve má opravdu obrovské a jejich rozpětí může dosahovat až 3 metrů. Zadní ploutve jsou menší zakulacené a víc připomínají pádla. Hlavu má velkou a silnou a stejně jako všechny ostatní želvy nemá zuby. Ty nahrazují ostré okraje na dolní a horní čelisti. Převažující barvou kožatek je tmavě hnědá až černá pouze u mladých se objevují žluté nebo bílé skvrny na hrdle a na ploutvích.

Život ve vodě
     Kožatka je nejvzácnější ze všech mořských želv. Žije v teplých tropických mořích, především v hlubokých vodách, i když jsou známy i případy, kdy jeden až dva jedinci byli vyvrženi na břeh u severní Evropy.
   Je známo, že se rozmnožují v Karibiku od Floridy po sever jižní Ameriky napříč pobřežím Afriky až po Malajsii. Podobně jako všechny ostatní mořské želvy je kožatka téměř výhradně mořským živočichem. Samec nikdy neopouští moře a samička pouze jednou za rok nebo za dva, když nastane čas, aby nakladla vajíčka. Na pevnině je velmi pomalá a neohrabaná, ale jakmile se dostane zpátky do moře a voda začne nadnášet její objemné, obrovské tělo, pohybuje se velmi rychle a elegantně. Je to velmi rychlý plavec.
    Přední ploutve používají k pohánění těla kupředu a zadní jako kormidlo. Proto kožatce nedělá problémy dohnat relativně pomalejší kořist. V tom jí pomáhá i její mastná hladká kůže, která brání tomu, aby se na ní usazoval vilejš stvolnatý a jiné organismy, které by ji zpomalovaly. Podobně jako většina velkých ryb, jako jsou například žraloci a rejnoci, i kožatka je často doprovázena lodivodem mořským.
     Lodivod (starším názvem pilot) je ryba, která požírá zbytky potravy větších mořských tvorů. Navíc využívá toho, že větší živočich rozráží vodu a lodivodovi tím usnadňuje plavání.
Při vzácných příležitostech, kdy kožatka vylézá na břeh, se může někomu zdát, že tento poněkud smutně vypadající plaz pláče! Ale pravděpodobně se tak snaží pouze odstranit písek z očí - používá k tomu speciální kanálky a současně se tím zbavuje přebytečné soli, kterou polyká s mořskou vodou.

Potrava a obživa
    Kožatka má velmi speciální stravu. Živí se převážně medúzami, trubýši, salpami a dalšími živočichy s měkkým tělem, kteří se pohybují pomalu v moři. Kožatka se často vyskytuje kolem hejna medúz, ústní otvor má vystlaný ostrými dovnitř směřujícími ostny, které jí pomáhají uchopit kluzkou kořist.

Nebezpečí v moři
     Možná i proto, že má kožatka tak ráda medúzy, je stále vzácnější. Odpadky, které lidé vyhazují do moře, jako třeba plovoucí plastikové lahve, vypadají pro kožatku jako medúzy.
I když se neudusí a neutopí, způsobí jí tyto materiály vážné problémy v jejím zažívacím traktu a někdy ho mohou dokonce i zablokovat. Vědci se dříve domnívali, že právě toto vede k bolestivému a dlouhotrvajícímu umírání.
     Avšak nedávno získané důkazy svědčí o tom, že kožatky jsou zřejmě schopny vyrovnat se i s některými formami lidských odpadů. Zdá se, že tělo těchto plazů je schopno se vypořádat s nestravitelnými předměty tak, že je obalí do křídové látky, díky čemuž mohou bez problému vyjít z jeho těla ven.


Reprodukce
     Kožatky mají velmi omezený rituál námluv. Páření se odehrává v moři, kde samec vyleze na záda samičky, přidrží si ji dvěma velkými předními ploutvemi a potom ji oplodní.
     Když je samička připravena naklást vajíčka, vyleze na břeh na tropickou písečnou pláž spolu s malými skupinkami dalších samiček - pravděpodobně to bývá stejná pláž, na které se vylíhly ony sami. Samička kožatky začne tím, že vyhrabe obrovskou jámu v písku. K tomu používá všechny čtyři ploutve. Když dosáhne správné hloubky, začne velmi pozorně vyhrabávat komoru pro vajíčka. V tomto případě používá už pouze zadní ploutve. Pokud ji v tomto stadiu někdo vyruší, rychle se vydá zpět do moře, avšak jakmile začne klást vajíčka, zdá se, že už ji nic nedokáže vyrušit a bude pokračovat, dokud svůj úkol nesplní.


Vajíčka
     Do komory naklade přibližně 60 - 100 vajíček. Každé z nich je dokonale kulaté a bílé. Je jen o něco věší než míček pro stolní tenis.
     Když kožatka snese všechna vajíčka, zakryje je opatrně pískem a vrátí se do moře. Značkováním těchto želv vědci došli k závěru, že kožatky vlézají na břeh naklást vajíčka třikrát či čtyřikrát za jedno období rozmnožování, ale obvykle tak činí jednou za dva roky.

Inkubace
    Vajíčka jsou zahřívána sluncem. Přibližně po 8 - 12 týdnech se z nich vylíhnou malé želvičky. Ty pak použijí přední ploutve, aby se rychle odhrabaly a dostaly se po pláži do moře. Právě v této době jsou nejzranitelnější.
     Celá škála útočníků čeká na chvíli, až se jich bude moci zmocnit. Patří mezi ně mnoho mořských ptáků, krabi, masožraví savci a dokonce i velké ještěrky. Ale ani v moři nejsou ještě v bezpečí, protože je mohou sežrat ryby, včetně žraloků. Ty, které přežijí, stráví prvních několik let v teplejších povrchových vodách oceánů, kde se živí planktonem a malými medúzami.
     Mladé kožatky obvykle na konci prvního roku dorůstají délky dvaceti centimetrů. Bude jim trvat dalších dvacet let, než dosáhnou pohlavní dospělosti. Avšak porostou i potom. Podle dostupných informací se dožívají nejméně 100 let.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 marie | E-mail | 22. října 2009 v 17:14 | Reagovat

je to fakt pěkný a zajímavy dik delala jsem do skolyneco o zelvach a dost mi to pomohlo   :-)

2 JJ | 10. prosince 2010 v 15:33 | Reagovat

JJ SOUHLASÍM

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama