Pole jakkoliv úrodné, přece bez obdělání úrodu přinášet nemůže.
M.T. Cicero

Judaismus

8. ledna 2007 v 18:58 | tartaruga |  Náboženství

Judaismus

     Dějiny židovského národa začínají přibližně čtyři tisíce let před Kristem v Uru v Mezopotámii. Na tomto území žily různé semitské národy, k nimž patřili i Izraelité, kteří se museli často stěhovat. Jeden z jejich kmenů se dostal dál než ostatní. S Abrahámem v čele opustil Mezopotámii a usadil se v Kanaánu. Hlad jej však zahnal až do Egypta, do úrodné obilné části.
     Tam se Izraelité postupně dostali do otrockého postavení, které trvalo po čtyři staletí (1600-1200 př. Kr.). V důsledku tohoto útlaku ze strany Egypťanů se k sobě Izraelité pevněji semkli a toužili se vrátit zpět do země kanaánské. Z generace na generaci si předávali vyprávění o osudech svého prapředka Abrahama a jeho potomků, syna Izáka a vnuka Jákoba a dalších. Hebrejské kmeny nejdříve uctívaly mnoho bohů ztělesňujících přírodní síly (polyteismus). Postupně se během staletí vytvářela a upevňovala víra v jednoho boha.
     Bylo to první monoteistické náboženství v dějinách lidstva. Tento Bůh neměl podobu ani jméno. Vztah mezi člověkem a Bohem byl založen na spojenectví, protože Bůh vedl Abrahama a dal mu vlast, Kanaán. Abraham mu za to sloužil s absolutní oddaností. Smlouva s Bohem byla obnovena Izákem a Jákobem, později Mojžíšem.
     Mojžíš je skutečný zakladatel židovského náboženství - judaismu. Vysvobodil izraelský lid z otroctví a vyvedl ho z Egypta. Cesta vedla napříč Sinajskou pouští a trvala čtyřicet let. Izraelci se vrátili do země předků Kanaánu, země zaslíbené. Právě během tohoto dlouhého putování dal Mojžíš Židům desky zákona, posvátný dokument, jehož obsah je shrnut do desatera přikázání. Zároveň vytvořil podrobná pravidla pro chování v nejrůznějších situacích každodenního života.
Po příchodu do Kanaánu se izraelskému lidu vedlo dobře. Zemi spravovali králové, z nichž nejslavnější byl David a jeho syn Šalamoun. Lid se však často dopouštěl nespravedlností, porušoval zákony morálky a zapomínal na svého Boha. Bůh proto posílal proroky, kteří měli připomínat víru a spásu. Židovská víra a tradice jsou zachyceny v literatuře, jejíž vznik sahá až do starověku a pokračuje ještě dnes. Z velké části je psána hebrejsky, ale také aramejsky, tj. jazykem, kterým se mluvilo v Palestině a Mezopotámii, a od středověku také arabsky.
     Bibli nebo též psaný Zákon, tvoří dnes 39 knih. Bible vznikala ze starších textů sepsaných v různých dobách autory, kteří zachytili do psané podoby učení předávané do té doby jen ústně.
Tyto texty byly spojeny v definitivní soubor v 1. stol. n. l. Židovská bible se člení na tři části:
  • první je Tóra neboli Mojžíšův zákon, skládá se z pěti knih: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium a končí Mojžíšovou smrtí kolem r. 1200 před Kristem.
  • druhá část se nazývá Proroci a třetí část Spisy, z nichž nejznámější jsou Žalmy, připisované králi Davidovi.
Židé mají i ústní zákon neboli Talmud, který má dvě části: Mišnu a Gemaru. Kromě toho ještě existuje Kabala, která pochází ze starověku a rozvinula se ve středověku, jež obsahuje tajemný mystický výklad bible. Židovské náboženství se se promítá i do každodenního života Židů: Již od narození dítěte se musí plnit předepsané povinnosti. Den odpočinku - Sabat - začíná v pátek po západu slunce a končí sobotní nocí. Je to svátek, kterým se připomíná, že Bůh sedmého dne po stvoření světa odpočíval a že i v tom se mu člověk má podobat. Žid v tento den nepracuje, nezažíhá a nezháší světlo ani oheň, nevaří, nepíše apod.
     Pokrmy musí být obřadně čisté - košer, připravené podle židovských rituálních předpisů. Zakazuje se např. jíst maso jiných zvířat než přežvýkavců-sudokopytníků (např. vepřové nebo konina), jsou zakázány ryby bez šupin apod. Na stole nemají být současně pokrmy z masa a mléčná jídla. Dokonce nádobí v kuchyni je oddělené zvlášť pro mléčná a zvlášť pro masitá jídla a nesmí se zaměnit.
     V židovském kalendáři se roky počítají od stvoření světa. Rok 1998 je tedy rokem 5758. Rok začíná na podzim a má 354 dní. Židé vyznávají např. tyto svátky: Pesach - velikonoce - trvá 8 dní a připomíná se jím odchod z Egypta. Šavu'ot - svátek týdnů - se koná sedm týdnů po velikonocích a připomíná dar Tóry. Sukot - svátek stánků - připomíná pobyt izraelských kmenů na poušti po odchodu z Egypta a vděčnost za úrodu. Staví se stánky se střechou z listí, protože Bůh poskytl ochranu židům na poušti. Svátek roš ha-šana je židovský Nový rok a zakončuje svátek jom kippur neboli den smíření; jsou to dny pokání, půstu, rozjímání a odpuštění.
     Boží jméno se nesmí podle učení judaismu vyslovit, proto je Bůh v židovské tradici označován různými přízvisky, např. Hospodin, Jahve, Adonai. Bohoslužba se koná v synagóze. Muži na sobě mají talit, šálu s třásněmi na všech rozích. Na hlavě nosí Židé malou přiléhavou čepičku - Kipu (jarmulku) - na znamení oddanosti bohu.
     Posvátného textu (Tóry) se nesmí nikdo ani prstem lehce dotknout, proto se při čtení používá ukazovátko.
     Od počátku letopočtu byli Židé donuceni se rozptýlit po celém světě. Žili v Babylónii, Alexandrii, Římě a po celém pobřeží Středozemního moře. V dějinách tohoto národa docházelo k častým pronásledováním. Tak se dostali do Německa, Anglie, východní Evropy. Také odsud byli často vypovídáni, a proto jim mnohdy nezbývalo než přestoupit na křesťanskou víru nebo se uchýlit do ghetta. Pogromy na Židy, k nimž docházelo v Rusku, je přinutily k emigraci až do Spojených států. Židé, kteří přežili nacistické vyvražďování, se rozhodli vrátit do země svých otců. 14. května 1948 vznikl stát Izrael. Ti, kdo zůstali ve světě=diaspoře (rozptýlení), podporují Židy žijící v Izraeli finančními dary a jinými projevy solidarity. V Izraeli žije jedna šestina (3 milióny) celkového počtu Židů. Nejpočetnější židovská komunita je ve Spojených státech s 6 milióny Židů. V Evropě žije něco přes 4 milióny Židů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama